Zpátky se spoustou nových zážitků a dojmů... Trochu to zkrátím.
- Zaprvé, učil jsem se dopravit na prkně z kopce dolů, tak, abych já byl nahoře a prkno dole, pokud možno na zemi (aspoň zatím). Nepopírám, že to mohlo být lepší, ale mohlo to být i horší. Až na ten vlek, samozřejmě... Ten byl totální fiasko. No nic, snad příště.
- Zadruhé, vyskytovat se 40 kiláků od svýho bráchy, kterýho jsem v životě ovšem neviděl, a nemoci se s ním sejít, je kruté. Mimojiné kruté pro mojí matku, která mi platí paušál...
- Zatřetí, připadá mi nepochopitelné, proč zlaté české hlavičky pokládají za nutnost na všechno a do všeho s minimálním potenciálem jedlosti cpát sýr. A taky nechápu, proč tu polovinu mé rozpolcené rodiny, s níž jsem trávil pobyt na horách, stále ještě vzrušuje fakt, že ze všeho tu nechutnou zažloutlou hmotu (ať už v pevném, nebo v tom horším případě tekutém skupenství) odstraňuji. Mluvím samozřejmě o Eidamu a bramborácích, špagetách, česnečce a jiných pochutinách, k nimž tato rozteklá záležitost v Česku neodmyslitelně patří. Vždycky se vyskytne aspoň jeden "vtip", jako například v restauraci: "helee, maj zapečenou brokolici se sýrem, nechceeeš?" Máme asi odlišný názor na humor, nebo co... No nic, říkal jsem, že to zkrátím...
- Začtvrté, jako každý rok byla v penzionu opravdu otřesně řešená sprcha (jako v bazénu, trčící ze zdi metr nad vámi a na časový spouštěč, bez možnosti nastavení teploty. To musel vymyslet chlap, protože kromě toho, že nenamočení vlasů je v takové sprše téměř zázrak a některé tělesné partie si prostě umýt nemůžete, jedině že byste se postavili na hlavu, taky musí být zhola nemožné nějak umýt malé dítě, což je celkem nepraktické, vzhledem k tomu, že jde o rodinný penzion), ale to je vlastně tak všechno, na co si můžu stěžovat. Jinak bylo všechno tip ťop.
Se sýrem souhlasím, mně sice zas tak nevadí, ale Češi (a to hlavně kuchaři v restauracích) na něm dost ujíždějí
A snad se maminka nebude moc zlobit 