23. díl: Vím svoje, věř mi.

18. března 2010 v 20:20 | Hesteth Azees |  →Dostaň se přes to
Frederic se konečně znovu objevil na denním světle a línou chůzí se vydal domů. Ze zřejmých důvodů měl opět dobrou náladu a už se také těšil, jak si kecne k televizi a nebude zase celý víkend muset nic dělat. Na své školní povinnosti kašlal shůry a bylo mu tak nejlíp.
Ovšem na druhou stranu si maně uvědomoval, že je naprosto švorc, protože všechny své peníze vyměnil za Joshuovo zboží. Bude zase muset jít a nějakou hotovost si obstarat... Bylo mu to trochu líto kvůli Stuartovi, no ale když to jinak nejde...

"Fredericu!"
Frederic se trochu lekl a otočil se.
"Ryuu?"
Ryuu k němu rychlou chůzí dorazil, Frederic si nemohl nevšimnout jakési obavy, nebo možná dokonce zděšení v jeho očích.
"Co se děje?"
"Viděl jsem, jak... Totiž odchytli mě Blboun se Zrzounem a... Viděl jsem, co ti udělali."
"Jo tohle... No, já už nějak..."
"Fredericu! Bylo to strašný! Byl jsi na testech na HIV? Bůh ví, co má Zrzoun za breberky, ne tak ještě tohle..." naléhal Ryuu starostlivě.
"Byl, ale prej mám čekat tři měsíce," zamračil se Frederic.
"Aha... Já se ti strašně omlouvám, je to moje vina, neměl jsem..."
"Není to tvoje vina," skočil mu do řeči Frederic, "kdybyses neobjevil, nenašel jsem cestu doteď. Není tvoje vina, že ti dva jsou takový svině."
Ryuu se opravdu tvářil jako hromádka neštěstí, což Frederica dojímalo, neboť takzvaný Uriel na první pohled působil spíš chladně.
"Odpouštíš mi?" zašeptal černovlasý mladík, jenž se teď zdál Fredericovi najednou mnohem menší a zranitelnější než předtím. A byl krásný. Až teď si Frederic uvědomil, jak moc, a radši sklopil zrak.
"Není co," odpověděl tiše.
Ryuu mu jemně nadzdvihl bradu a zadíval se mu upřeně do očí. "Díky. A kdybys něco potřeboval... Jsem tu."
Byl krásný, inteligentní a ve všech směrech nesmírně atraktivní, jak si Frederic uvědomil, načež se neovládl a Ryuua křečovitě objal. Obličej zabořil do jeho dlouhého černého pláště, vypadal jako plášť do deště ze starých knížek a voněl, nejspíš nějakým Fredericovi neznámým parfémem, který si ale určitě bude do smrti pamatovat. Ryuu vzal Frederica něžně kolem pasu jednou rukou a druhou ho hladil po vlasech, zatímco Fredericovi se, z jemu samému neznámého důvodu, začínaly oči plnit horkými slzami, které máčely černou látku. Ryuu si ho od sbe jemně odtáhl a utřel mu uslzené oči.
"Co se děje?"
"Nic... Já nevím," odpověděl popravdě Frederic.
"Tak... Už radši běž. Aby nás spolu zase někdo neviděl," usmál se Ryuu posmutněle a o krok ustoupil.
"To asi bude nejlepší," souhlasil Frederic váhavě, "tak... Se měj."
"Ahoj. A buď opatrnej. A... Co tu vůbec děláš, když už jsme u toho?"
"Byl jsem za Joshuou, Nathanem a Kelly," opáčil nesměle.
"Co... Už v tom zas jedeš?" zhrozil se Ryuu.
"Ne, odvykám."
"Jo, a co sis kupoval?"
"Háčko."
"Nedělej to. Kvůli... Kvůli sobě."
"Neboj, mám to pod kontrolou."
"Dobře. Ti tři... Oni vypadají jako skvělej tým, ale jsou to taky trosky. Nechci je pomlouvat, nebo je obviňovat když tu nejsou, ale... Vím svoje, věř mi."
Frederica nenapadla vhodná odpověď, a tak jen přikývl.
"No nic, tak hodně štěstí," kývl Fredericovi na pozdrav.
"I tobě," odpověděl a pokračoval v cestě.
 


Komentáře

1 Fabian Fabian | Web | 18. března 2010 v 20:44

No pěkný, ale musím si postěžovat na délku, brášíne :D Ryuu je dobrej :)

2 Telenta Telenta | Web | 19. března 2010 v 20:44

Jen dál, dál =)

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama