I pathologize

9. září 2010 v 20:26 |  Z mé osobní historie
Já vím, že je hloupé to řešit přes blog, kor když ani nevím, jestli si to ta konétní osoba přečte. Možná se chci obhájit před světem a nejvíc zjevně před sebou sama.

Ublížila jsem jí, a nemůžu se za to přestat nenávidět. Hlavně proto, že si pořád vlastně nejsem jistá, co k ní cítím. Ale rozhodně je to dost silné. Zamilovala jsem se do někoho jiného, což už samo o sobě bylo dost zlé. (Pozitivní je, že jsem teď dostala kopačky, a to dost neomaleným způsobem, což může sloužit jako jistá kompenzace.) Ale pořád jsem si stejně nebyla jistá. Postupně se váhy překlápěly, až jsem uslyšela takové cinknutí, tiché, ale se stejným efektem, jako když člověk stojí v tichu a tmě a ví, že nesmí ani hlesnout, aby ho nenašel ten maník s kudlou, a najednou mu zakručí v břiše.
Ale bránila jsem se. Protože mi na ní pořád hrozně záleželo a záleží. Ale láska už to není. Copak jsem jí lhala? Já přece taky věřila všemu, co říkám, byla jsem přesvědčená, že... A najednou šlus.
Vpodstatě nemám víc co napsat. Řeším tu problémy, o kterých jsem doufala, že se mi budou vyhýbat co nejdýl a možná si mě ani nevšimnou. Pubertální pako.
Ale nejvíc se bojím toho, že hluboko uvnitř ještě něco je. A já to dusím. Co dusím, už jsem to odsoudila k zániku. A obávám se, že budu jednou sakra litovat.
 


Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 9. září 2010 v 20:35

Život je jen jeden velký cyklus vzestupů a pádů. A lidé s tím bohužel nic neudělají.
Jak říkáme v naší rodině - když nejde o život, jde o hovno. Všechno se nějak vyřeší.

2 irene-blackfight irene-blackfight | 9. září 2010 v 21:09

ahoj ahoj ahoj, tady já, Blackfight, která byla měsíc v totálním skluzu a tys na mě nejspíš za tu dobu úúúplně zapoměla. Každopádně, myslíš, že si tě můžu dát do spřátelených? Chodím sem docela často.
NAPROSTO TI GRATULUJU K ÚSPĚCHU V ROHLEEKU!To je naprostá bomba!!Absolutně nepředstavitelné, je to jako takové ty příběhy z youtoobe (Nigahiga a jeho film, kluk co potkal Miley Cyrus....)Fakt!
Nádhera!

---

Jinak k článku nahoře: Nevím co se stalo, ale mrzí mě to. Když jsem četla, že máš holku, byla jsem nadšená i za tebe. Všechno nemusí vyjít, nezoufej, není to konec světa. Ale chápu jak se cítíš. Teď už nic nenapravíš, jen se naučit to rozdýchat, nemyslet na to, zvyknout si...

3 Babe Babe | Web | 9. září 2010 v 22:01

Můj názor znáš, nevím co jinak říci, asi pouze to, že nevím, proč si to psal na blog.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama