Říjen 2010

Můj funerální dědeček

11. října 2010 v 20:14 mé úvahy a jiné žvásty
Jak jsem tak koukla na nové téma týdne, nevím proč jsem se musela zazubit. (To dělám často, ale aspoň na tom ještě nejsem tak špatně jako jeden student našeho gymnázia, říkejme mu Kašpárek, který permanentně vypadá totálně v rauši a jednou už si prostě nemohl pomoct a při obědě se začal strašně smát svým buchtičkám s krémem. Ale o tom jsem v souvislosti se hřbitovy původně psát nechtěla.)
Můj život je vlastně se hřbitovem spjat už od dětství. Můj dědeček kdysi prokázal jistý funerální smysl pro humor a stal se správcem hřbitova v jeho rodné vsi. Tam se také často ubíraly naše kroky, když jsme se šli s dědečkem a psem projít, minimálně proto, že každý večer musel zamykat bránu. Kdo nezažil, nemůže si představit, jaká senzace to byla pro šestiletou holčičku, jít večer na potemnělý hřbitov zkontrolovat, jestli jsou tam opravdu jen samí nebožtíci, a pak zavřít velkou vrzající tepanou bránu, a nakonec ještě pozorovat dědečka, jak ji zamyká tím velkým kouzelným klíčem.
Ve dne jsme samozřejmě taky navštěvovali drahé zesnulé, na hřbitově, i když nevelkém, bylo vždycky dost práce - vynést koše do velkého kontejneru až vzadu, jeho obsah pak spálit (většinou v něm byly jen uschlé květiny a smetené listí košatých lip, které utvářely správnou hřbitovní atmosféru), zamést hroby řádových sester, doplnit vodu a zrní do ptačích napajedel a krmítek, a když nic jiného, roznést kovové cedulky s čísly zalité v betonu k novým hrobům.
Možná už v té době se utvářela moje osobnost se zájmem v mírných morbidnůstkách. Jaké pak bylo moje nadšení, když jsme se před sedmi lety přestěhovali do čtvrti s velkým krásným hřbitovem s několika branami, silnými zdmi a vlastní autobusovou zastávkou! A k tomu navíc i s rozptylovou loučkou. Byly tam hezké procházky, i když mi bylo upíráno běhat po trávě.
I dnes mám ten hřbitov svým způsobem ráda, hlavně teď, na podzim, když krásně hraje barvami. Ale nejraději mám stejně pořád ten dědečkův, i když lípám byly amputovány větve, hřbitov byl osvětlen lampami a osázen malými javory.
A kromě toho má svůj vlastní kostel, ponurý, zavřený. Připomíná Svatební košile.

Harém 2

8. října 2010 v 20:55 → Harém
Psaní druhého dílu jsem se věnovala podstatnou část dnešního i včerejšího vyučování. Bohužel jsem po jeho přečtení zjistila, že je to úplná blbost :D Zakomponovala jsem do něj vodní dýmku, protože jsem ji viděla na jednom obrazu harému. Ten obraz ovšem pocházel z doby trochu pozdější, konkrétně až po objevení Ameriky a přívozu tabáku. Sakryš! Takže vodnice nebude, musela jsem to celé překopat, takže nakonec vzniklo něco úplně jiného. Popravdě řečeno, tato verze, když nic jiného, se aspoň drží mého původního konceptu, tudíž to vypadá, že možná i doopravdy skončí aspoň trochu podobně, jak jsem původně zamýšlela. :)
Jinak plánuji nějakou tu ilustraci, ale až později, neboť zatím není moc co ilustrovat.

Harém 1

6. října 2010 v 22:22 → Harém
Mám jednu novou povídku, o které upřímně doufám, že se mi ji podaří co nejdřív dokončit. Mohlo by, osnovu mám. :)
Je z přelomu 8. a 9. století, odehrává se v Arabské říši za vlády chalífy Hárúna ar-Rašída. Pokusila jsem se o této době a lokaci zjistit co nejvíc, ale samozřejmě nějaké ty chyby tam asi budou. Ale myslím, že na tom až tak dalece nezáleží. :)

Pierot a Harlekýn

3. října 2010 v 21:23 | Hesteth Azees |  Photoshop
Pierot a Harlekýn jsou fascinující postavy, a k tomu ještě zrovna ve škole probíráme Komedii del arte. Poznámky z češtiny mám tedy plné Pierotů.
Tahle verze je tak trochu přiteplená, ale to už tak moje obrázky občas bývají. :)

Zinino monstrum

3. října 2010 v 21:13 Photoshop
Autorkou lineartu je Zina, a já jsem si (s jejím svolením, samozřejmě) dovolila její dílo zneuctít :)

Učiněný model

2. října 2010 v 18:45 | Hesteth Azees |  ostatní tvorba
Dala jsem se do šití dalšího oblečení pro svého rastamana. Uznávám, že růžové trenky s bílými slony prostě nejsou pro průměrného občana dostačující.
Největší zkouškou trpělivosti byly jeansy. Ne přímo jejich ušití, ale finální převrácení naruby, nebo spíš nalíce. (Naruby → nalíce je podobný slovotvorný proces jako exploze → imploze.)
Fotky jsou pod perexem :)

Malý modrý rastaman

1. října 2010 v 19:17 | Hesteth Azees |  ostatní tvorba
Nastřádala jsem bílou vyšívací látku, spoustu zbytečných látkových odstřižků a vzorků a jedny roztrhané džíny. A když mi ještě bylo věnováno několik klubek chemlonu, nemohla jsem něco nestvořit. Navíc jsem tak vyřešila svůj zvláštní koníček - pletení copánků.
A tak se zrodil můj malý modrý rastaman, který zatím nemá jméno. Pokud jde o toto, chtěla bych vás požádat o nějaký ten návrh na jméno. Napadají mě různá, ale všechna jsou buď moc obyčejná, nebo naopak moc přehnaná. Díky za případné nápady :)