Únor 2012

Někde tu přece musíte být!

27. února 2012 v 20:59 Z mé osobní historie
Potřebuju najít a poznat strašně moc lidí. Potřebuju překonat svojí "sociální fobii" (což není nic než škatulka, ale zní to jako super diagnóza).
Strašně bych si přála najít někoho, kdo hraje na housle, protože bych hrozně moc chtěla s někým hrát. Mám violu a na housle hraje relativně dost lidí a kdybych někoho takového poznala, s violou by to šlo tak krásně dohromady...
A taky bych ráda poznala nějakou slečnu, která by byla nakloněna trošce ne-tak-docela-heterosexuálního fyzického kontaktu. (Ano, slash uvnitř mě stále žije! A hodlám v dohledné době stvořit nějaké to slashoidní veledílo :D)
A ze všeho nejprostší přání: potřebuju kamarádku! Kamarádku, která by byla stejný cvok jako já... No dobře, to už zas tak prosté není.
Jenomže takové skvělé osoby se v reálu hledají hrozně těžko, obzvlášť někomu, kdo není schopen se projevovat ve větší skupině lidí. Takže tady budu jenom tak sedět a fňukat, jo :D

Kdo komu patří?

24. února 2012 v 14:28 mé úvahy a jiné žvásty
Kočka člověku, nebo člověk kočce?
Lidé většinou říkávají věci jako "oni mají doma kočku" nebo "pořídíme si kočku," ale většina "majitelů" koček ví, že ve skutečnosti žádnými majiteli nejsou.
Člověk se za majitele kočky může považovat proto, že kočku krmí. Jenomže kočka by celkem bez potíží mohla existovat ve stejném domě i bez toho, protože by se vždycky našel někdo jiný, kdo by ji pohostil a kdyby nebyla jiná možnost, kočka by se obstarala i sama. Je nutné si uvědomit, že kočka chodí k lidem na jídlo jako do hospody, přičemž platí tím, že svým hostitelům dovolí se na ni dívat a třeba ji i pohladit. Kromě toho občas přinese i člověku, s nímž žije, nějaký svůj úlovek. Z pohledu kočky je totiž člověk jako lovec naprosto neschopný. No a kdo komu za jídlo děkuje? Člověk kočce, samozřejmě.

FIMOtvůrci, poraďte

23. února 2012 v 11:59 mé úvahy a jiné žvásty
Máte někdo nějaké zkušenosti s fimem? Jestli se tu někdo takový najde, byla bych dotyčnému moc vděčná za pár rad.
Chtěla bych si vyrobit vlastní šlahoun k vodnici a napadlo mě udělat koncové části z fima, ale nevím, jestli by to bylo vůbec možné, protože jsem s ním nikdy nepracovala.
Potřebovala bych vědět pár věcí:
  • změní FIMO po upečení objem? Někde jsem z hotových výrobků vyvodila že ne, ale potřebuju si být jistá, protože šlauch musí sedět přesně...
  • je FIMO zdravotně nezávadné?
  • je voděodolné? Dávalo by tak smysl, že je, ale...
  • jak moc je pevné? To se obávám, že by mi mohlo celý plán zhatit, protože jednak šlahoun musím napasovat do vodnice a jednak taky ty samotné koncové části nějak připevnit k hadici...
Díky za případné odpovědi :)

kvetoucí klec

22. února 2012 v 12:09 Postavy
Na chvíli jsem se vrátila do starých, trošičku japanofilních kolejí, aby se ukázalo, že už to není, co to bývalo. Nebo aspoň já s tím už nejsem tak spokojená. Ten obličej tak nějak není můj. (Tedy, jistě že není můj, já mám menší oči a mnohem větší nos, ale jistě mi rozumíte). Tak si myslím, že si tenhle motiv ještě zopakuju a to poněkud normálnějším způsobem...

Hra na housle a violu

21. února 2012 v 19:23 mé úvahy a jiné žvásty

Představuji vám svou slohovou práci - výklad o své oblíbené činnosti. :)

Housle i viola ještě spolu s kontrabasem a violoncellem patří mezi smyčcové nástroje, tj. strunné nástroje, kde jsou struny rozeznívány tahem smyčce.

Popis nástroje

Všechny smyčcové nástroje mají podobné části. Tou základní je korpus (tělo), z něhož vychází krk ukončený hlavou. Korpus sestává z horní desky (a), spodní desky (b) a lubů (c).
Od hlavy jsou přes hmatník (d) a kobylku (e) napnuty struny1, končící ve struníku (f). Základní ladění se provádí navíjením strun na tzv. kolíky (g) v hlavě, jemnější ladění pak pomocí šroubů ve struníku (na_obrázku chybí).

Valentýn, jáj bože můj.

14. února 2012 v 17:21 mé úvahy a jiné žvásty
Jak se postavit ke dni svatého Valentýna? Nejlépe čelem, že, ale to není tak jednoduché.
Nejhorší otázka, co může kluk holce položit, je asi "chceš nějak slavit Valentýna?" Protože málokdo asi odpoví: "No jasně že chci." Člověka, nebo teda holku, totiž spíš potěší překvapení, než něco, o co si sama řekla. Myslím, že málokterá bude svému protějšku vyčítat, když Valentýna prostě přejde. Možná jí to chvilku bude trochu líto, když se kamarádka vytasí s tím, co dělala 14. února večer, a pak přijde otázka "a co ty?" Asi ji to trochu hlodne, ale zlobit se nejspíš nebude. Nicméně, na druhou stranu, bude za nějakou pozornost hrozně ráda. Ono to vlastně ani nevyžaduje moc invence, různých rad na instatní romantiku je plný internet.
Je fakt, že to šílenství, co pokaždé na Valentýna vypukne, je poněkud zarážející a každému je asi jasné, že spíš než o blaho zamilovaných jde o byznys. Kliškoidní tvrzení, že láska by se měla oslavovat každý den a mít na to vyhrazený jeden den v roce je přinejmenším zvláštní, je hezké a samozřejmě pravdivé. No ale člověka to tak nějak stejně strhne, ať chce nebo ne, že...
A jak vy slavíte tisící sedmisté čtyřicáté třetí výročí mučednické smrti svatého Valentina? :)
Jaký postoj k Valentýnu máte, holky? A kluci, můžete mi říct, co se ode mě na Valentýna čeká a jak ho vnímáte vy?