Březen 2012

Víla podruhé

28. března 2012 v 10:20 | Hesteth |  Postavy
Koukala jsem na svoje starší kresby, až jsem narazila na vílu z října 2009. Ten obličej není úplně zlý, ale ta anatomie, ta je příšerná. A i ten had by se dal nakreslit líp. I rozhodla jsem se ji nakreslit znova. A tohle je výsledek:

Tamponový design

25. března 2012 v 18:22 ostatní tvorba
Je pravda, že pokaždé, když vidím nějakou úžasně radostnou reklamu na vložky, zalije mě pocit trapnosti. Nemyslím si, že mensturační cyklus je něco, co by nás zrovna zaplavovalo štěstím. Je to prostě čistě intimní a dost nepříjemná záležitost.
Ale protože na Seznamu na mě neustále vyskakuje tvrzení, že "perioda není tabu," spojené s návrhem na design tamponů, nedalo mi to a jeden jsem taky vytvořila. Zaprvé přesně to použitý tampon je - jaderný odpad. A zadruhé musíme přece myslet na cybergothičky, protože těm by se můj návrh určitě líbil.
A byla bych vám velmi vděčná, kdybyste pro mě takzvaně "hlásli". Tedy ne pro mě. Pro můj tampon. (Provedení sice není nic moc, ale za ideou si náhodou stojím.)

Óda na deodorant

22. března 2012 v 15:12 | Hesteth |  mé úvahy a jiné žvásty
My, Češi, jsme národ prasat.
Teď jsem na Novinkách objevila jednu z nesčetných perel - článek o deodorantech. A jak už to tak bývá, samotný úlovek z této studnice moudrosti nebyl nic proti příspěvkům všech těch osvícených mužů a žen.
Článek pojednává o tom, že spousta Čechů nepoužívá deodorant. Nebo tedy má vypadat, že o tom pojednává, ve skutečnosti je to jen dost nápadná reklama na konkrétní deodoranty.
ALE.
Faktem je, že my, Češi, FAKT smrdíme.
Stačí si na chvíli vlézt do MHD a jednomu se dělá mdlo (hlavně když se oteplí).
Mladší generace už tenhle problém nemají, pokud vím (moc svých smrdutých vrstevníků neznám... I když fakt je, že i svému vlastnímu příteli jsem musela vyhrožovat vraždou, než začal pravidelně používat deodorant), zato lidé tak od, řekněme, čtyřiceti výš jsou na tom někdy celkem zle.
A na Novinkách se to hemží argumenty, proč nepoužívat deodoranty.
Protože jsou to chemikálie, ze kterých bolí hlava a vůbec, kdo ví, co se vám může stát, třeba to způsobí rakovinu, neplodnost, nebo vám naroste druhá hlava. Konec konců nejlepší je přirozená vůně člověka, vždyť se stačí umýt mýdlem.
No a pak to u nás nemá vypadat smrdět tak, jak to vypadá smrdí.
Mimochodem, když už tady tak pilně agituji za Turecko: v Istanbulu ani ve třicetistupňovém vedru nebyl jediný smrdutý Turek!

Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

21. března 2012 v 16:19 | Hesteth |  Postavy
Nějak mi přišlo jako dobrý nápad nakreslit slečnu s hijabem. Už dýl jsem chtěla nakreslit nějakého toho Arabáka s tou úžasnou šavlí (která je tak známá a vyskytuje se v Disneyovkách i legu).
(více pod perexem)

Poturčenec

20. března 2012 v 23:06 | Azees |  Z mé osobní historie
Nikdy mě nebavily české dějiny. Nevím, čím přesně to je, možná tím, že jsem se je musela povinně učit; možná tím, že Češi nikdy nebyli zrovna významný národ; možná tím, že většina českých dějin je ovlivněna křesťanstvím. Na to jsem měla vždycky spíš negativní náhled, nenávidím učení se o všech těch větvích, které se mezi sebou porůznu masakrovaly, a o všech těch postech v církevní hierarchii. Nezajímá mě, kdo je arcijáhen.
Naproti tomu mě čím dál víc fascinuje islám, o čemž jsem psala nedávno.
Od té doby, co jsem překročila bulharsko-turecké hranice a ocitla se v Edirne, mám jasno. Edirne i Istanbul, kde jsem zatím byla, jsou ta nejkrásnější města, jaká znám. Na Bospor večer je pohled, který pro mě nemá obdoby. Nikde necítím takovou atmosféru jako v mešitě.
Chci studovat turkologii, protože k té zemi cítím zvláštní pouto.
Nikdy, když jsem se učila české dějiny, jsem nepociťovala skutečný zájem.
Ale když čtu o Tureckých dějinách, budí to ve mně emoce. Když čtu o tom, jak Mehmet II. Fatih dobyl Konstantinopol, mám zvláštní pocit triumfu; když čtu o tom, jak nechal postavit pevnost Rumeli Hisari, zmocňuje se mě zvláštní vzrušení; když čtu o tom, jak Osmany porážel Maďar Jan Hunyadi, jsem skleslá; když čtu o tom, jak Osmanští sunnité masakrovali ší'ity, stydím se. Při čtení tureckých dějin cítím něco, co by se dalo snad nazvat vlastenectvím - tedy samozřejmě kdybych byla Turek, což nejsem.
Takže: kde domov můj?

Kočičí náušnice

20. března 2012 v 12:52 | Hesteth |  Háčkování
...z červené příze :)
Hledala jsem něco originálního, s čím bych je vyfotila pro porovnání velikosti (jako kdyby háčky na náušnice nestačily, no ale to mi nějak nedošlo) a vybrala jsem...
...chvlika napětí...
...sebe! :D Částečně tak dám průchod svému narcismu. No ale abych vás nevyděsila hned na první dobrou, první bude obligátní fotka s mincemi (což už začíná být fádní, že).

A teď už slibovaná fotka s mým kolosálním okem, pro jistotu pod perexem :D To, co nevidíte, je náušnice s kočkou.

Nezbytné informace

16. března 2012 v 20:51 | Hesteth Azees |  mé úvahy a jiné žvásty
Koukám na zprávy TV Prima a nevěřím svým očím.
Dostaly mě dvě poslední reportáže: jedna o pokusu o otrávení psů v Klokánku a druhá o pylové sezóně.
Nepochopte mě špatně, samozřejmě nepopírám, že je zvěrstvo, když se někdo pokusí otrávit psa, který patří do něčí rodiny. To je jasné. Ale ta reportáž byla skvostná. Dozvěděli jsme se, že po dříve odvysílané zprávě se "zvedla vlna emocí" a celý národ se jal pomáhat. Ani proti tomu pochopitelně nic nemám. Co mě dostalo byl dojemný hudební podkres a to, že po celou dobu reportér opakoval, že Prima je úžasná, Prima se angažuje v charitativní činnosti, Prima zajistí světový mír. To bylo občas prokládáno dojemnými výpověďmi dětí o tom, jak si hrají se svými psy. Krásná ukázka vymývání mozků. A nezapomeňte, že Poté, co Prima odvysílala svou reportáž, se zvedla vlna emocí.
Reportáž o pylové sezóně byla taky krásná. Kdybyste náhodou měli alergii na pyl a nevěděli o tom, Prima vám vysvětlí, co to je a co se s tím dělá, a kdo je to alergolog a že reakce na pyl jsou u každého člověka jiné. Ještě že už to vím.
Možná to vypadá, že tady agituji za Novu, když mám tedy ten novácký blog. Ale ona si Nova s Primou nezadá, nikdo nemá tak úžasně bulvární a kreativní zpravodajství plné veselých písniček jako Nova.
Mimochodem, nezapomínejme na reportáž o tom, že v mrazu mrzne voda.

Mešita s kočkou

16. března 2012 v 14:55 | Hesteth Azees |  Photoshop
Původně jsem to plánovala jako záhlaví, ale přišlo mi to příliš... No, mešitoidní. :)

(Další varianty pod perexem)

Korán a já

16. března 2012 v 14:07 | Hesteth Azees |  Základní pravdy o mé osobě
Ačkoliv jediné náboženství, které zasáhlo naši rodinu, je křesťanství, já se čím dál více přibližuji k islámu. Nebo možná právě proto? Když od malička chodíváte s babičkou do kostela, tak nějak si k tomu nevypěstujete ten správný vztah. V kostele je zima, kněz stojí v legrační noční košili před jakousi přeplácanou věcí, čte monotónním hlasem něco, čemu nerozumíte, a navíc jsou všude kolem obrázky a sochy nějakého mrtvého chlápka, co na sobě skoro nic nemá. A když vás sestřenka upozorní na to, že ta paní s tím miminem má na hlavě vrtuli, spíš než zpytováním svého svědomí trávíte čas tím, že se snažíte zadržet záchvat smíchu. Kolem křesťanství dodnes vidím hlavně spoustu načančané omáčky v podobě pozlátka a přemoudřelých papalášů. A samozřejmě je to krásný nástroj k manipulaci, ale v tom není jediné.
Není to absurdní? Papamobil. Není to absurdní?
Naproti tomu islám mě polapil sám od sebe. Ale to bych měla uvést na pravou míru.

Barevná koťátka z nití

13. března 2012 v 16:21 | Hesteth Azees |  Háčkování
Volné pokračování kočičích miniatur.
Proces miniaturizace mých kočiček pokračuje. Teď je tvořím z barevných nití. Prozatím jsou většinou jednobarevné, ale v budoucnu hodlám dělat ještě větší halucinace než teď :)
První řada zleva: Gordon, Pikačů
Druhá řada zleva: Shmoalie, Noemi, Huba-Buba, Rybeez, Mátyáš
(Pravda je, že Gordon a Shmoalie mají stejnou barvu, čemuž písmo neodpovídá, ale nějak se mi to takhle líbilo víc. Jméno Gordon je odvozeno od Cordon Bleu, což je takové modré jídlo.)
A tohle už jsou ony:

Hodnocení blogu od Marionette de la Solitude

13. března 2012 v 15:05 Z mé osobní historie
Marionette, majitelka a tvůrkyně tohoto blogu, pro mě vytvořila hodnocení mého skromného výtvoru. *Dme se pýchou.* Od té doby, co jsem nalezla její bložínek, (omlouvám se za ten výraz, ale paní profesorka českého jazyka nám říkala, že by se neměla v psaném projevu často opakovat tatáž slova,) ho mám neustále v prohlížeči. (Ano, možná byste mohli namítnout, že by bylo jednodušší si ho dát do oblíbených nebo něco v tom smyslu, ale mně to tak prostě vyhovuje.)
Marionette tvoří, a to velmi poutavě. (Prosím, nespojovat s výrazem "tvořeníčko", který se občas objevuje v Módním pekle.) A protože se mi její blog líbí, tímto ji pasuji na své eSBéčko. (I když... Pro to, aby dva blogy byly eSBéčka, je potřeba souhlas obou stran, že? Noo... Nemohl by mi někdo, prosím, objasnit, jak se to má s takzvanými AFFS? Co to vůbec je?)
Nuže, dost už keců, Marionette bude eSBéčko, ať se jí to líbí, nebo ne, a tady je již zmiňované hodnocení:

Kočičí miniatury

11. března 2012 v 20:06 | Hesteth Azees |  Háčkování
...háčkované. Nejdřív z bavlnek, pak jsem objevila v šuplíku přízi s lurexem, tak jsem jich taky pár udělala, hezky se třpytí. No a nakonec jsem se pustila do nití, protože mám ráda miniatury :) Moje zatím nejmenší kočička měří celý 1cm.
A tady jsou některé z nich, od největší po nejmenší...

1. Violet

Budoucí "oděvní tvůrce"

5. března 2012 v 18:12 Z mé osobní historie
Konečně jsem se dostala k tomu, co jsem už plánovala tak dlouho. Naučit se šít.
Dosud jsem měla šicí stroj značky Lucznik po babičce, který už měl nejlepší časy za sebou.
A minulý týden mi můj nejdražší tatínek k narozeninám (které mám až v květnu, ale to vůbec nevadí) pořídil nový Singer, který je prostě báječný! Vypadá jako vesmírný modul a šije skoro sám. No ale i tak by bylo záhodno, abych se naučila i jiné věci než rovný steh a navíjení cívky a další funkce, které si Lucznik zachoval i v důchodovém věku. Mezi takové ale nepatří klikaté stehy a nějaké obnitkovací stehy, to už vůbec, Lucznik je ze staré školy.
Takže ve čtvrtek začnu chodit na kurz šití. Měla jsem to udělat už dávno, ale takové věci mi jdou obyčejně velmi pomalu.
Musí to být úžasná věc, mít možnost si podle sebe spíchnout nějaký kousek oblečení a nelítat kvůli tomu po obchoďácích jako šílenec. A pak se ještě budu muset naučit vyrábět boty...