Den desátý - Jedna zpověď

17. února 2013 v 17:00 | Hesteth Azees
No dobře, budiž. Ale budu až moc otevřená, takže lidi, kteří nechtějí zjistit, že jsem jenom přetvařující se povrchní lhář, by to neměli číst.
Vždycky se tvářím jako hrozný puritán, odpuzují mě šovinističtí chlapi a lacině seksí holky (kterou být v mých očích opravdu není nic těžkého).
A přitom, jak už to bývá, já sama jsem... Jak to jen kulantně... No prostě jsem hrozná děvka.

Se svým prvním partnerem jsem byla rok a půl, přičemž prvního půl roku čekal na moje odpanění (což od něj bylo nesmírně ohleduplné a vážím si ho za to), a byla jsem mu věrná, to zas jo. Musím připustit, že jednou jsem se nechala až moc ošmatlávat jedním člověkem, co byl nedobrovolně v mojí friend-zone. Ale žádný sex.
Nějak jsem se poté, co jsem dostala kopačky, nechtěla vzdát tělesných požitků a tak jsem si toho kamaráda, se kterým jsem předtím mírně uklouzla, pustila blíže k tělu. Zatímco on mi neustále dokola opakoval, že je do mě zamilovaný, já jsem s ním jenom spala a nic víc. Tedy jednala jsem s ním na rovinu, to ano, ale možná to pro něj bylo spíš horší než kdyby nic nebylo.
Pak jsem se seznámila s týpkem s lehce sadistickými sklony (což mi imponuje), kterému bylo 35 let (což je o 17 let víc, než je mně). On měl dlouhodobý vztah a mimo něj ještě několik bokovek, včetně mě, a mně to vyhovovalo. Sem tam se s ním sejít v parku nebo u něj v práci a...
Po několika týdnech onoho "vztahu" jsem poznala čtyřiadvacetiletého studenta AVU, který mě okouzlil. Takže jsem nechala starce (nadsázka, samozřejmě, nějak ho nazývat musím) starcem a odevzdala jsem se umělci. Šlo to docela rychle, viděla jsem se s ním asi potřetí a už jsem s ním vlezla do postele.
Byli jsme spolu asi dva nebo tři měsíce a já náhodou potkala svého prvního partnera. Zase mě dostal, on totiž tváří v tvář jeho elfímu vzezření mu člověk odpustí kdeco. Choval se ke mně velmi důvěrně, až jsem pojala podezření, že by to snad se mnou chtěl zkusit znova. Poté, co jsem vylezla z jeho postele a rozešla jsem se z umělcem, se ukázalo, že tomu tak není.
Umělec z toho byl tak nešťastný (což dokazovaly maily, které mi posílal), že jsem měla strašné výčitky svědomí, že jsem ho opustila, i když jsem si byla vědoma toho, že do něj vlastně nejsem zamilovaná. Ale bylo mi tak hrozně líto, že se kvůli mně trápí, že jsem se k němu vrátila. To byla velká chyba, protože jsem mu na chvíli dala falešnou naději, abych se s ním o pár dnů později zase rozešla, protože jsem s ním prostě nebyla šťastná. Myslím, že jsem mu ublížila. Doufám, že na mě nevzpomíná ve zlém. (Doufám, že na mě nevzpomíná vůbec.)
No a pak jsem se dala dohromady se svým současným partnerem, se kterým jsem šťastná a už se nekurvím. Tak. A žili šťastně až do smrti.
 


Komentáře

1 Noemi Noemi | Web | 17. února 2013 v 17:21

Hezká zpověď. Ty poslední 2 věty jsou, jako bych to psala já.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama