mé úvahy a jiné žvásty

módně pekelná Novotná, jako vystřižená z mimáče

13. září 2012 v 22:30
Na Prostřeno! zrovna moc často nekoukám, v televizi vlastně vůbec. Ale tak jsem se dneska konečně dostala k novému dílu Ano, šéfe! na iPrima, no a když už jsem tam byla, pustila jsem si Prostřeno!, abych měla k tomu vyšívání nějakou tu kulisu. Ale to jsem netušila, do čeho se pouštím.
Jistě většina z vás zná legendární mamyny z mimáče, o nich více například v Módním pekle.
Hostitelka Monika Novotná, jíž byl věnovaný ten díl, který jsem viděla, byla téměř dokonalým exemplářem pekelného archetypu.
Nejdřív to pozitivní: nutno uznat, že doma měla čisto. Její byt je malý, ale je jí 24 a má malé dítě, takže já bych se tomu, na rozdíl od jejích soupeřů, nedivila.
Teď to pekelně archetypální:
Co se jídla týče, to bylo celkem ukázkové. Jako předkrm byl servírován plátek veky, na něm vajíčko a toto přelito majolkou smíchanou s kečupem. Rozkošné, že?
Hlavním chodem byly vepřové nudličky s hranolky ze supermarketu, plus nezbytný kopec eidamu a rozsáhlá zeleninová obloha. Zdeněk Pohlreich by plesal.
Hlavní složkou dezertu, kterým byl čokoládovo-kokosový řez, byla nastrouhaná tyčinka Margot, a to i navzdory tomu, že slečna Novotná je vyučenou cukrářkou.
Zábavou byla společenská hra, no, ne moc invenční, ale ostatně proč ne.
Hostitelka se rozhodně neobtěžovala se k této příležitosti nějak upravit, prostě triko, vlasy v culíku, rozhodně žádný zbytečný mejkap, hlavně aby to bylo pohodlný, komu se to nelíbí, ať na mě nekouká (dobře, to trochu cituji Adu z Módního pekla, ale dělám to proto, že slečna Novotná skoro dokonale zapadla do pekelného konceptu).
Její chování mě překvapilo. Jakmile se někdo dopustil kritiky, schytal salvu jedovatých slin. Nejhůř dopadl jediný mužský účastník Pavel, který byl poslán za dveře, protože se opovážil kritizovat studené kupované hranolky víc, než byla hostitelka sto snést. Ale i Šárka si zavařila. Šárka vůbec Moniku obzvlášť rozladila, protože byla až moc vyfintěná a vůbec, co si o sobě myslí, že se tak předvádí.
Mám teď v pozadí puštěný další díl, ve kterém vaří právě Šárka, která si s menu opravdu vyhrála. Jenomže Monika se rozhodla, že jí to nedaruje, takže zkritizuje, co může.
Já chápu, že holka, která má v sedmnácti dítě a potom ve čtyřiadvaceti žije s přítelem a dalším, sedmiměsíčním dítětem, přičemž její přítel ji, podle jedné z úvodních scén, asi zrovna nevelebí, musí mít život tak těžký, jak si to já vůbec nedokážu představit. (Rozhodně nemám v úmyslu se pouštět do hlubokých analýz Moničina nitra, takže toť celé mé shrnutí.)
Mě jen dost překvapil fakt, že takoví lidé doopravdy existují.

Kozy a vůl

1. srpna 2012 v 10:10
Proč dělám takový humbuk kolem nějaké Biondi? No, není to tak docela kvůli ní. Mně osobně nejde jen o nějakou kikinu, mám problém s tím, jak Standa likviduje Autorský klub, na kterém jsme si my, členové, dost zakládali. Ona kikina je spíš jen taková jiskřička, která se zrovna objevila poblíž doutnáku. Tohle už je tak absurdní, že to chtělo nějakou absurdní reakci.

Standa Všemohoucí

30. července 2012 v 18:54
Březen 2011: Autorský klub, to je prestiž! Kvalita! Prestiž! Originalita! A taky prestiž!
Hřímal virtuálně Standa, odstraňuje málo kvalitní a originální bloggery z Autorského klubu. No jo, když se kácí les, lítají třísky, víme. Přišel Božský Standa a jal se dát všechno do pořádku, protože dvě stovky blogů, to je právě tak dost, přece víc těch pořádně kvalitních a originálních blogů být ani nemůže. Takže v záchvatu inspirace, s pocitem, že je poslední spravedlivý či co, vyházel víc než polovinu členů.
Samozřejmě, potom mu psali někteří zmatení bloggeři, že nechápou, co je na jejich dítcích nekvalitního a neoriginálního, takže Standa je velkoryse přijal. Ó, Standa je milosrdný, slitovný.

Nenáviděná tradice

12. dubna 2012 v 18:00 | Hesteth
Jak tak slýchám a čítám názory na velikonoční tradice, zdá se, že většina dam je ze srdce nenávidí. :) Moc názorů gentlemanů neznám, tady vlastně můžu soudit jen podle své rodiny.
Moje rodina je rozdělena na dvě části, protože mí rodiče jsou rozvedení a každý z nich má nového partnera.
Můj tatík, pokud vím, už velikonoce nějak neřeší, ale pamatuju si, že kdysi dávno, když jsem ještě byla malá a bezbranná (no dobře, malá jsem pořád) se ráno chopil pomlázky a - považte - vyhnal mě s ní z postele! Ráno! Rozumíte tomu? Taková tyranie! Ale nutno uznat, že kromě toho nebyl zas MOC brutální. Jinak se u nás velikonoce moc neslavily, až na barvení vajíček, ale toho se účastnil i bratr (syn manželky mého tatíka) a hotová vajíčka pak byla erární. Co mě trochu popouzelo bylo to, že bratr pak odjel ke svému biologickému otci někam na vesnici, odkud si vždycky přivezl tunu čokolády, a já jsem nikdy neměla nic. :D
Druhá část rodiny (maminka, její choť a jeho dvě děti) velikonoce bojkotuje (včetně mě). Částečně proto, že otčímek je poloviční Bulhar, maminka je bulgarofil a já jsem poturčenec, ale hlavně proto, že tuto tradici považujeme za stupidní a barbarskou, resp. její současnou formu - možná to bylo původně myšleno dobře, ale cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, jak víme. Dneska jsou Velikonoce pro chlapy záminkou se nažrat a ožrat a pro dámy důvodem strávit svátky v kuchyni. Rozkošné.
A co vy, máte rádi Velikonoce? :)

Jak na sebevraždu?

6. dubna 2012 v 12:26 | Hesteth
Ze všeho nejdříve bych chtěla ujasnit jednu věc: nechystám se spáchat sebevraždu, ani k tomu, nedej bože, snad někoho nabádat. Ostatně, když už jsem u toho Boha, taková sebevražda je z náboženského hlediska nepřijatelný hřích, takže vám to, ve jménu Boha (milosrdného, slitovného), zakazuji!
Nicméně už nejednou jsem se zaobírala myšlenkou, jak by takový hypotetický jedinec, řekněme třeba já, měl takovou sebevraždu spáchat. To není vůbec jednoduché. Figuruje tu několik důležitých kritérií - je důležité, aby sebevražda byla:
a) proveditelná. Proto jsem tu taky figurantem já, jakožto všeobecně uznávaný břídil a naprostý amatér co se sebevražd a jiných vražd týče.
b) rychlá a co nejmíň bolestivá.
c) ohleduplná k pozůstalým.
d) ohleduplná ke společnosti.
Podívejme se na různé způsoby a rozeberme si je podle těchto kritérií.

Óda na deodorant

22. března 2012 v 15:12 | Hesteth
My, Češi, jsme národ prasat.
Teď jsem na Novinkách objevila jednu z nesčetných perel - článek o deodorantech. A jak už to tak bývá, samotný úlovek z této studnice moudrosti nebyl nic proti příspěvkům všech těch osvícených mužů a žen.
Článek pojednává o tom, že spousta Čechů nepoužívá deodorant. Nebo tedy má vypadat, že o tom pojednává, ve skutečnosti je to jen dost nápadná reklama na konkrétní deodoranty.
ALE.
Faktem je, že my, Češi, FAKT smrdíme.
Stačí si na chvíli vlézt do MHD a jednomu se dělá mdlo (hlavně když se oteplí).
Mladší generace už tenhle problém nemají, pokud vím (moc svých smrdutých vrstevníků neznám... I když fakt je, že i svému vlastnímu příteli jsem musela vyhrožovat vraždou, než začal pravidelně používat deodorant), zato lidé tak od, řekněme, čtyřiceti výš jsou na tom někdy celkem zle.
A na Novinkách se to hemží argumenty, proč nepoužívat deodoranty.
Protože jsou to chemikálie, ze kterých bolí hlava a vůbec, kdo ví, co se vám může stát, třeba to způsobí rakovinu, neplodnost, nebo vám naroste druhá hlava. Konec konců nejlepší je přirozená vůně člověka, vždyť se stačí umýt mýdlem.
No a pak to u nás nemá vypadat smrdět tak, jak to vypadá smrdí.
Mimochodem, když už tady tak pilně agituji za Turecko: v Istanbulu ani ve třicetistupňovém vedru nebyl jediný smrdutý Turek!

Nezbytné informace

16. března 2012 v 20:51 | Hesteth Azees
Koukám na zprávy TV Prima a nevěřím svým očím.
Dostaly mě dvě poslední reportáže: jedna o pokusu o otrávení psů v Klokánku a druhá o pylové sezóně.
Nepochopte mě špatně, samozřejmě nepopírám, že je zvěrstvo, když se někdo pokusí otrávit psa, který patří do něčí rodiny. To je jasné. Ale ta reportáž byla skvostná. Dozvěděli jsme se, že po dříve odvysílané zprávě se "zvedla vlna emocí" a celý národ se jal pomáhat. Ani proti tomu pochopitelně nic nemám. Co mě dostalo byl dojemný hudební podkres a to, že po celou dobu reportér opakoval, že Prima je úžasná, Prima se angažuje v charitativní činnosti, Prima zajistí světový mír. To bylo občas prokládáno dojemnými výpověďmi dětí o tom, jak si hrají se svými psy. Krásná ukázka vymývání mozků. A nezapomeňte, že Poté, co Prima odvysílala svou reportáž, se zvedla vlna emocí.
Reportáž o pylové sezóně byla taky krásná. Kdybyste náhodou měli alergii na pyl a nevěděli o tom, Prima vám vysvětlí, co to je a co se s tím dělá, a kdo je to alergolog a že reakce na pyl jsou u každého člověka jiné. Ještě že už to vím.
Možná to vypadá, že tady agituji za Novu, když mám tedy ten novácký blog. Ale ona si Nova s Primou nezadá, nikdo nemá tak úžasně bulvární a kreativní zpravodajství plné veselých písniček jako Nova.
Mimochodem, nezapomínejme na reportáž o tom, že v mrazu mrzne voda.

Kdo komu patří?

24. února 2012 v 14:28
Kočka člověku, nebo člověk kočce?
Lidé většinou říkávají věci jako "oni mají doma kočku" nebo "pořídíme si kočku," ale většina "majitelů" koček ví, že ve skutečnosti žádnými majiteli nejsou.
Člověk se za majitele kočky může považovat proto, že kočku krmí. Jenomže kočka by celkem bez potíží mohla existovat ve stejném domě i bez toho, protože by se vždycky našel někdo jiný, kdo by ji pohostil a kdyby nebyla jiná možnost, kočka by se obstarala i sama. Je nutné si uvědomit, že kočka chodí k lidem na jídlo jako do hospody, přičemž platí tím, že svým hostitelům dovolí se na ni dívat a třeba ji i pohladit. Kromě toho občas přinese i člověku, s nímž žije, nějaký svůj úlovek. Z pohledu kočky je totiž člověk jako lovec naprosto neschopný. No a kdo komu za jídlo děkuje? Člověk kočce, samozřejmě.

FIMOtvůrci, poraďte

23. února 2012 v 11:59
Máte někdo nějaké zkušenosti s fimem? Jestli se tu někdo takový najde, byla bych dotyčnému moc vděčná za pár rad.
Chtěla bych si vyrobit vlastní šlahoun k vodnici a napadlo mě udělat koncové části z fima, ale nevím, jestli by to bylo vůbec možné, protože jsem s ním nikdy nepracovala.
Potřebovala bych vědět pár věcí:
  • změní FIMO po upečení objem? Někde jsem z hotových výrobků vyvodila že ne, ale potřebuju si být jistá, protože šlauch musí sedět přesně...
  • je FIMO zdravotně nezávadné?
  • je voděodolné? Dávalo by tak smysl, že je, ale...
  • jak moc je pevné? To se obávám, že by mi mohlo celý plán zhatit, protože jednak šlahoun musím napasovat do vodnice a jednak taky ty samotné koncové části nějak připevnit k hadici...
Díky za případné odpovědi :)

Hra na housle a violu

21. února 2012 v 19:23

Představuji vám svou slohovou práci - výklad o své oblíbené činnosti. :)

Housle i viola ještě spolu s kontrabasem a violoncellem patří mezi smyčcové nástroje, tj. strunné nástroje, kde jsou struny rozeznívány tahem smyčce.

Popis nástroje

Všechny smyčcové nástroje mají podobné části. Tou základní je korpus (tělo), z něhož vychází krk ukončený hlavou. Korpus sestává z horní desky (a), spodní desky (b) a lubů (c).
Od hlavy jsou přes hmatník (d) a kobylku (e) napnuty struny1, končící ve struníku (f). Základní ladění se provádí navíjením strun na tzv. kolíky (g) v hlavě, jemnější ladění pak pomocí šroubů ve struníku (na_obrázku chybí).

Valentýn, jáj bože můj.

14. února 2012 v 17:21
Jak se postavit ke dni svatého Valentýna? Nejlépe čelem, že, ale to není tak jednoduché.
Nejhorší otázka, co může kluk holce položit, je asi "chceš nějak slavit Valentýna?" Protože málokdo asi odpoví: "No jasně že chci." Člověka, nebo teda holku, totiž spíš potěší překvapení, než něco, o co si sama řekla. Myslím, že málokterá bude svému protějšku vyčítat, když Valentýna prostě přejde. Možná jí to chvilku bude trochu líto, když se kamarádka vytasí s tím, co dělala 14. února večer, a pak přijde otázka "a co ty?" Asi ji to trochu hlodne, ale zlobit se nejspíš nebude. Nicméně, na druhou stranu, bude za nějakou pozornost hrozně ráda. Ono to vlastně ani nevyžaduje moc invence, různých rad na instatní romantiku je plný internet.
Je fakt, že to šílenství, co pokaždé na Valentýna vypukne, je poněkud zarážející a každému je asi jasné, že spíš než o blaho zamilovaných jde o byznys. Kliškoidní tvrzení, že láska by se měla oslavovat každý den a mít na to vyhrazený jeden den v roce je přinejmenším zvláštní, je hezké a samozřejmě pravdivé. No ale člověka to tak nějak stejně strhne, ať chce nebo ne, že...
A jak vy slavíte tisící sedmisté čtyřicáté třetí výročí mučednické smrti svatého Valentina? :)
Jaký postoj k Valentýnu máte, holky? A kluci, můžete mi říct, co se ode mě na Valentýna čeká a jak ho vnímáte vy?

Vraťte nám bolševika!

17. ledna 2012 v 16:45
...dovolává se národ.
Teď jsem na Novinkách narazila na článek o volebním průzkumu. Podle něj by socdemáci dostali 77 poslanců, což už je samo o sobě zrůdné, ale není to nic proti tomu, že komáři by jich dostali 33. S tím by měli ve sněmovně pohodlnou většinu.
To samo o sobě by ještě nebylo tak zlé, konec konců před volbami vypadaly průzkumy podobně, ovšem naštěstí se nakonec poměr obrátil ve prospěch pravice.
Co je děsivé, skutečně děsivé, je diskuse pod článkem...

Sleva na bílé maso

4. listopadu 2011 v 17:54
Pokaždé, když zavítám na seznam.cz, kouknu, co je nejnovějšího na novinkách. Pod odkazy z novinek se pak skví odkazy na bulvární bahýnko super.cz. První z odkazů u tohoto bývá většinou (vlastně už si nepamatuji, že by tomu tak někdy nebylo) typu "Koukněte se! Tahle úžasná kočka se svlékla před kamerou!" nebo "XY se nechala vyfotit úplně nahá!"
Není to trochu smutné? Různé hvězdičky na sebe snad ze zoufalství poutají pozornost národa a médií vystavováním vlastních těl jako v řeznictví. Dotyčné dámy snad už neví coby, a tak zahazují zbytky své důstojnosti a vystavují na odiv všechno, snad v domnění, že to někoho bude šokovat. Stává se to tak běžným, že už to společnost snad přijala za normu.

Z mého básnického střeva

1. listopadu 2011 v 16:33
Normálně se básnění nevěnuji, tedy samozřejmě až na logopedické básničky a podobně. No a právě do podobné kategorie spadají má dvě nová veledíla.
Kamarádka dostala za úkol na seminář vymyslet báseň.
Nejdřív uvedla, že to má být taková, která bude mít pravidelný verš. Báseň se má skládat z dvojverší, přičemž na konci každého verše má být slovo, které má "obecenstvo" uhodnout, takže zbytek verše by k nim měl nějak směřovat. Jako vzor si pamatuji část básničky od Jiřího Havla, třeba "Škrabošce se říká... (maska), nejkrásnějším citům... (láska). A tak.
Takže jsem v záchvatu inspirace, sedíc v budově FEL na ČVUT, kdežto můj geniální přítel právě programoval robota, složila takovou báseň.
Pro začátek místo posledních výrazů napíšu jen pomlčky :P Počet pomlček udává počet slabik, moje verše, přiznávám, nejsou zvlášť rytmické. Na konci článku je řešení.

Idiocracy

15. června 2011 v 15:25 | Idiocracy
Jistě nejsem sama, kdo nabývá dojmu, že žijeme ve státě plném koncentrované čtyřiadvacetikarátové idiocie. No, ten pocit mívám v určitých intervalech už dlouho, (obzvlášť například při jízdě metrem, když na mě Rytmus ze dveří ukazuje svůj malíček) ale tohle je vážně k nevíře.
Tak zaprvé, odboráři. Jejich bezostyšné vykřikování, že se chystají blokovat silnice, je neuvěřitelná drzost. Už to, že zastaví dopravu, je od nich bezohlednost, ale bránit ostatním v pohybu, to je nepřijatelné.
 
 

Reklama