Z mé osobní historie

připadám si tak vzdělaně...

7. března 2013 v 22:25 | Hesteth Azees
Jak si připadat jako génius, i když má člověk dva měsíce do maturity a vůbec na ni není připraven?
Snadno. Stačí si zaplnit čas věcmi, které s ní vůbec nesouvisí.
Můžete třeba jako já dělat toto:
  • jít na tři přednášky u příležitosti Evropského týdne mozku a dělat si poznámky, i když nechcete studovat vůbec nic souvisejícího s medicínou a s mozkem už vůbec ne;
  • učit se turecky;
  • číst si fonetiku současné angličtiny (která je asi sto let stará, takže je sice už částečně mystifikující, ale zato má to správné vzezření bichle pro knihomoly);
  • studovat atlas jazyků světa (i když vám vlastně není úplně srozumitelný);
  • koupit si učebnici staroslověnštiny a začít... Se učit staroslověnsky;
  • nacvičovat předtančení na maturitní ples;
  • hrát na violu.

Dlaždičkovo-mešitový design s kočkou

31. prosince 2012 v 1:59
Rozhodla jsem se obměnit design, červeno-černou kombinaci vystřídala modrá a zbytková hladina černé. Vypadá to trochu víc, abych tak řekla, ortodoxně. Nu což, mně se to líbí. Tradičně samozřejmě nesmí chybět kočka.
Mohlo by se zdát, že teď na tvoření designu nebudu mít čas, jakož ani na psaní článků. Částečně je to pravda, ale ne tak docela, neboť jsem znovuobjevila kouzlo prokrastinace.
A teď ke žhavým novinkám z mého života. (Když se o mě zatím nezajímají žádní paparazzi, musím dělat paparazzi sama sobě.)

Přírůstky v eshopu

7. listopadu 2012 v 16:58
Utvořila jsem nové šperky k prodeji, tak se musím pochlubit :)
Opět mě chytlo háčkování z příze s příměsí kovového vlákna, hezky se to třpytí a drží to tvar. Bohužel ji v obchodech mívají jen zřídka, je primárně určena k přivazování vánočních ozdob (je to ta šňůrka, na které visí třeba čokoládové figurky z vánočních kolekcí) a prodává se jako "ozdobný provázek", asi nikoho nenapadlo, že by z toho někdo háčkoval :D
A teď už vlastní výtvory :)

Můj eshop

3. listopadu 2012 v 11:11
Pustila jsem se do takřečeného tvořeníčka. Několik lidí v mém okolí mi doporučilo, abych nějaký ten výsledek svého snažení zkusila prodat, a tak jsem si řekla, že to zkusím, a založila jsem si profil na Šikovných lidech.
Zatím jsou tam jenom dva háčkované náhrdelníky, dál hodlám přidávat třeba náušnice s háčkovanými kočičkami a tak dále. :)
Mojí "obchodní značkou" je Kuş Kedide, turecky "pták v kočce", což zní možná poněkud dvojznačně, no doufám, že v turečtině tomu tak není.

Dodatek...

5. dubna 2012 v 17:01 | Hesteth
...neboli (nenávidím slovo "aneb") Jak neutěšovat láskou umírající jedince:
Až budete vystaveni hysterii někoho, kdo je čerstvě po rozchodu, radím nepoužívat fráze typu "pro jedno kvítí slunce nesvítí" nebo "ten za to nestojí". Málokomu totiž pomůže, když mu budete tvrdit, že celou tu dobu byl (popřípadě stále ještě je) paf z totálního kreténa.
(Já vím, tenhle článek nemá právo na existenci, ale cítím jaksi potřebu se o tento poznatek podělit. Mimojiné proto, že kdykoliv se mě kterýkoliv člen rodiny zeptá, proč se tvářím tak kysle, a já mu odpovím, že je to tím, že jsem právě dostala kopačky, dozvím se právě to, že člověk, o němž jsem stále ještě přesvědčena, že můj život bez něj nemá smysl, je ve skutečnosti na odstřel. Kterýžto názor nejenže nesdílím, ale navíc mě docela uráží, protože odmítám stanovisko, že miluju idiota.)
Každopádně ale velmi děkuji za účast každému, kdo ten můj předchozí výžblept okomentoval :)

Single

4. dubna 2012 v 12:00 | Hesteth
Po roce a půl jsem zase sama. Je to poněkud nezvyk.
Trochu mě děsí, jak jsem na něm byla závislá. Najednou jsem se přistihla, že nemám komu o tom říct, a proto to tady taky vyřvávám do éteru. Obrazně řečeno.
Se mnou musí být asi fakt k nevydržení. Pravda je, že valná zábava se mnou není, protože nejsem dvakrát družný jedinec. Nejradši ze všeho sedím doma a něco čmárám nebo šmodrchám. Nejsem parťák pro různé sešlosti, no a pro sport už jaksi vůbec ne. Navíc většinou moc nehovořím a zásadně se neopíjím.
Co mám ráda je kolektiv tak, řekněme, maximálně pěti lidí, pokud možno u vodnice. No ale když se ti lidi mezi sebou znají a já jsem tak nějak mimo mísu, není žádná šance, že bych byla schopna se mezi ně přimíchat. Nebo jo, ale velmi pomalu. No a protože kolektivy ze všeho nejmíň potřebují, aby se mezi ně šmodrlili sociofobové, kteří nic neříkají, zírají a neustále se tváří, že chtějí všechny zabít (ale to je můj normální xicht!), zůstávám tak nějak vně těchto kolektivů.
Ano, máte pravdu, tento článek přímo křičí "Nikdo mě nemá rád! Pomoc! Mějte mě rádi! Řekněte mi, že jsem úžasná!" Ale tak jsem to nemyslela, já se potřebuju jenom vypsat a tohle je takový brainstorming. No dobře, je poněkud sebelítostivý.

Poturčenec

20. března 2012 v 23:06 | Azees
Nikdy mě nebavily české dějiny. Nevím, čím přesně to je, možná tím, že jsem se je musela povinně učit; možná tím, že Češi nikdy nebyli zrovna významný národ; možná tím, že většina českých dějin je ovlivněna křesťanstvím. Na to jsem měla vždycky spíš negativní náhled, nenávidím učení se o všech těch větvích, které se mezi sebou porůznu masakrovaly, a o všech těch postech v církevní hierarchii. Nezajímá mě, kdo je arcijáhen.
Naproti tomu mě čím dál víc fascinuje islám, o čemž jsem psala nedávno.
Od té doby, co jsem překročila bulharsko-turecké hranice a ocitla se v Edirne, mám jasno. Edirne i Istanbul, kde jsem zatím byla, jsou ta nejkrásnější města, jaká znám. Na Bospor večer je pohled, který pro mě nemá obdoby. Nikde necítím takovou atmosféru jako v mešitě.
Chci studovat turkologii, protože k té zemi cítím zvláštní pouto.
Nikdy, když jsem se učila české dějiny, jsem nepociťovala skutečný zájem.
Ale když čtu o Tureckých dějinách, budí to ve mně emoce. Když čtu o tom, jak Mehmet II. Fatih dobyl Konstantinopol, mám zvláštní pocit triumfu; když čtu o tom, jak nechal postavit pevnost Rumeli Hisari, zmocňuje se mě zvláštní vzrušení; když čtu o tom, jak Osmany porážel Maďar Jan Hunyadi, jsem skleslá; když čtu o tom, jak Osmanští sunnité masakrovali ší'ity, stydím se. Při čtení tureckých dějin cítím něco, co by se dalo snad nazvat vlastenectvím - tedy samozřejmě kdybych byla Turek, což nejsem.
Takže: kde domov můj?

Hodnocení blogu od Marionette de la Solitude

13. března 2012 v 15:05
Marionette, majitelka a tvůrkyně tohoto blogu, pro mě vytvořila hodnocení mého skromného výtvoru. *Dme se pýchou.* Od té doby, co jsem nalezla její bložínek, (omlouvám se za ten výraz, ale paní profesorka českého jazyka nám říkala, že by se neměla v psaném projevu často opakovat tatáž slova,) ho mám neustále v prohlížeči. (Ano, možná byste mohli namítnout, že by bylo jednodušší si ho dát do oblíbených nebo něco v tom smyslu, ale mně to tak prostě vyhovuje.)
Marionette tvoří, a to velmi poutavě. (Prosím, nespojovat s výrazem "tvořeníčko", který se občas objevuje v Módním pekle.) A protože se mi její blog líbí, tímto ji pasuji na své eSBéčko. (I když... Pro to, aby dva blogy byly eSBéčka, je potřeba souhlas obou stran, že? Noo... Nemohl by mi někdo, prosím, objasnit, jak se to má s takzvanými AFFS? Co to vůbec je?)
Nuže, dost už keců, Marionette bude eSBéčko, ať se jí to líbí, nebo ne, a tady je již zmiňované hodnocení:

Budoucí "oděvní tvůrce"

5. března 2012 v 18:12
Konečně jsem se dostala k tomu, co jsem už plánovala tak dlouho. Naučit se šít.
Dosud jsem měla šicí stroj značky Lucznik po babičce, který už měl nejlepší časy za sebou.
A minulý týden mi můj nejdražší tatínek k narozeninám (které mám až v květnu, ale to vůbec nevadí) pořídil nový Singer, který je prostě báječný! Vypadá jako vesmírný modul a šije skoro sám. No ale i tak by bylo záhodno, abych se naučila i jiné věci než rovný steh a navíjení cívky a další funkce, které si Lucznik zachoval i v důchodovém věku. Mezi takové ale nepatří klikaté stehy a nějaké obnitkovací stehy, to už vůbec, Lucznik je ze staré školy.
Takže ve čtvrtek začnu chodit na kurz šití. Měla jsem to udělat už dávno, ale takové věci mi jdou obyčejně velmi pomalu.
Musí to být úžasná věc, mít možnost si podle sebe spíchnout nějaký kousek oblečení a nelítat kvůli tomu po obchoďácích jako šílenec. A pak se ještě budu muset naučit vyrábět boty...

Někde tu přece musíte být!

27. února 2012 v 20:59
Potřebuju najít a poznat strašně moc lidí. Potřebuju překonat svojí "sociální fobii" (což není nic než škatulka, ale zní to jako super diagnóza).
Strašně bych si přála najít někoho, kdo hraje na housle, protože bych hrozně moc chtěla s někým hrát. Mám violu a na housle hraje relativně dost lidí a kdybych někoho takového poznala, s violou by to šlo tak krásně dohromady...
A taky bych ráda poznala nějakou slečnu, která by byla nakloněna trošce ne-tak-docela-heterosexuálního fyzického kontaktu. (Ano, slash uvnitř mě stále žije! A hodlám v dohledné době stvořit nějaké to slashoidní veledílo :D)
A ze všeho nejprostší přání: potřebuju kamarádku! Kamarádku, která by byla stejný cvok jako já... No dobře, to už zas tak prosté není.
Jenomže takové skvělé osoby se v reálu hledají hrozně těžko, obzvlášť někomu, kdo není schopen se projevovat ve větší skupině lidí. Takže tady budu jenom tak sedět a fňukat, jo :D

Justice v praxi

8. září 2011 v 17:01
Dneska jsem byla u soudu.
Ha! Nebyla jsem ani obžalovaná, ani jsem nepředstavovala veřejnost, alébržto jsem byla poškozená.
Dovolte mi to objasnit.

Poslední dobou...

14. června 2011 v 22:32
Ráda bych se vypsala a taky jistým způsobem podala vysvětlení k předchozímu, poněkud morbidnímu, článku.
Navzdory blížícím se prázdninám mám poslední dobou sklony k trudnomyslnosti. Nejen proto, že teď se mi nakumulovaly písemky, které je potřeba napsat a úkoly, které je potřeba odevzdat. Hlavním důvodem je skutečnost, že mi v pátek odletěl přítel na celé léto (nebo víc) do Anglie, takže se tak tři měsíce neuvidíme. No a tak mám tendence klesat na mysli.
Hmm... Má na tom snad svůj podíl naše povinná četba, Nerudovo Hřbitovní kvítí?
Ne, asi ne...
No nic, odcházím se zabývat biologií a chemií, dobrou noc.

Prodej zombie panenek a turečtina

2. března 2011 v 12:01
Distribuce woodoo?
Tak mě napadlo zkusit prodat nějaký ten výtvor. Ani vlastně moc nevím, co si od toho slibuji, nedokážu se na svoje "díla" dívat objektivně. Kromě toho po vyhazovu z AK sem už asi málokdo zavítá, ale i tak zkusím své štěstí. :)
Zatím ještě nemám výtvory hotové, vlastně bych spíš chtěla vědět, jestli by se našel potenciální zájemce. Chtěla bych produkovat postavičky, jako je můj modrý rastaman (viz níže). No, v současnosti mám ušitou malou smrtku, ovšem ještě mi zbývá jí dodělat kosu =)
Takže tedy se táži, zdali by někdo neprojevil zájem.

Já, oběť zločinu

17. ledna 2011 v 20:09
"Vypadni!!"
"Vypadni ty čubko!"
"Ne, ty vypadni, zmrde!"
...Tak nějak takhle to vypadalo u nás v pátek kolem třetí hodiny odpolední. Velmi dramatické.
No, vezmu to od začátku.
Ve čtvrtek večer se nám někdo vloupal do domu, což jsme zjistili navrátivše se kolem desáté domů. Rodičům byla odebrána skoro veškerá elektronika z pracovny, bratr přišel o foťák a ségra o noťas. (Stejně nestál za nic, no ale byl růžový, což je hlavní.) A mně nezmizelo niic... No, měla jsem takovou škodolibou radost, ale ta mi pár hodin nato měla být nemilým způsobem překažena. O tom ale později.

Šťastný nový rok (+ rekapitulace toho uplynulého)

2. ledna 2011 v 1:08
Trochu opožděně, jak je mým dobrým zvykem, se připojuji s přáním všeho nejlepšího všem do nového roku. Vlastně - ne až tak opožděně, už tu mám jedno PFko jako zálohu, budiž mi to ke cti.
Též bych ráda přihodila v plén i svou rekapitulaci uplynulého roku. Ten pro mě vlastně, čistě sobecky vzato, byl naprosto skvělý.
 
 

Reklama